Adamíky, to jsou chalupy posazené mezi beskydskými kopci, obývané již odpradávna...chalupy, kde se tradice předávaly z generace na generaci, chalupy, které nám přirostly k srdci ... možná právě proto, že se samy nacházejí v srdci Valašska, kde život vyžadoval jak tvrdé chlapy tak štědré a laskavé ženy.
A právě zde Vás zveme.
Hledáte opravdu klid na duši? Toužíte si odpočinout od ruchu velkoměsta?
Chcete zažít opravdu temnou noc a zároveň jasný a klidný den? Tak pak Vás zveme do nitra valašských kopců, Cestou lesem až na louku ukrytou právě mezi těmi kopci. Tady pak stojí chalupa. Její základy kdysi založil ten, co tam dlouhá léta hospodařil. Jeho děti odešly do města a chalupa v kopcích chátrala až z ní opravdu zbyly jen ty kamenné základy. Ale ty byly pevné a mnoha zimami prověřené. Takže když jsme tohle téměř nedotčené místo objevili, věděli jsme, že znovu vybudujeme prostor, obydlí, které se stane útočištěm nám všem.
Odpočineme si od ruchu města, odpočineme si od práce, odpočineme si ... jen tak, jen s těmi, se kterými být chceme a se kterými je nám dobře.
Nedostanete se zde sice po vydlážděné cestě ani tady není zastávka autobusu nebo vlaku. Do kopců vyjedete, vyjdete ...anebo Vás vyvezeme. Vydejte se tedy na cestu k nám.
V kopcích Vás přivítá nespoutaný duch hor, příroda, kde si můžete jak zahalekat tak tiše zašeptat, příroda, kde v noci laně chodí pít ke studánce ukryté v houští, kde chasníci porážejí stromy jako by to byly sirky a kde Vás uvítáme kelíškem řádně vypálené slivovice ... místo, které se nemusí představovat a vy hned víte, že sem patříte.
Chaloupku jsme zabydleli a přizpůsobili všemu, co máme rádi, co těší jak nás dospělé tak i naše děti či vnoučata. Vše tady nabádá k pospolitosti. Tak abychom si byli blíž, abychom společně hospodařili, vařili, pekli, hráli si a milovali se.
Chalupa je tedy plně vybavená vším co již zakořenilo v našich civilních životech ... a přesto zde objevíte to jedinečné ... genius loci.
Toužíte po klidu tak klidném, že by se dal i krájet? Milujete kopce a hory. Tak pak jste na tom pravém místě.
Přímo k chalupám vede cesta mezi lesy a lukami, místy rozbahněná po deštích anebo v zimě zasypaná sněhem. Tak jak bývalo ve
zdejších chalupách zvykem, tak lyže a sněžnice patřily z běžnému vybavení místních obyvatel hor, stejně jako plně zásobená spíže už od počátku podzimu.
Říká se však, že cesta je cíl ... a cesty k dobrým lidem byly vyšlapány vždy.
Chaloupku jsme postavili nově, vyhloubili jsme studnu, založili nové hospodářství, přiblížili jsme se tomu nač jsme si zvyklí ve svých domovech.
Naše chalupa slouží, život si našel cestu ... přes generace. Od předků k dalším pokolením.
